Naším posláním je šíření funkčního způsobu myšlení ve zdravotnictví.

O nadačním fondu

Jsme fyzioterapeutky, které se přímo učily od neurologa a rehabilitačního lékaře prof. Karla Lewita a spolupracovaly s ním. Každá z nás má svoji praxi, nebo pracuje či vede tým ve zdravotnickém zařízení. Vyučujeme, pořádáme přednášky, semináře, působíme i v jiných spolcích souvisejících s fyzioterapií či psychosomatikou. Tato práce je naším pojítkem, „víme o sobě“ již řadu let. Poprvé jsme se ale všechny společně sešly až u pana profesora doma v Dobřichovicích, abychom převzaly jeho profesní pozůstalost, když ve svých 98 letech v říjnu 2014 odešel. Věnovaly nám ji dcery Anita, Jana a Clara s důvěrou, že budeme pokračovat v jeho práci. Při našich následných schůzkách bylo jasné, že bez právního ukotvení a materiálního zázemí se neobejdeme. V únoru roku 2016 tak vznikl Nadační fond Karla Lewita. Kromě naší milé práce jsme si tedy ještě přidaly radost z možnosti tvořit a prezentovat medicínský obor, který právě Karel Lewit v rámci Pražské školy spoluzakládal, zkoumal a tím i vyvíjel. Počáteční nadšení bylo potřeba nejprve využít hlavně na administrativu související se založením a existencí nadačního fondu. Nyní se soustředíme na to, jak provádět a rozvíjet fyzioterapii prezentovanou funkčním myšlením. Naším cílem je šířit takový způsob vyšetření a terapie pacientů, který neřeší jen důsledek, ale pomáhá odhalit i příčinu potíží nejen pohybového aparátu. Říkáme tomu funkční přístup. Dovolte nám vyjádřit naději, že se nám funkční způsob myšlení podaří prosadit nejen ve fyzioterapii, ale ve zdravotnictví obecně. Jde o propojení komunikace jednotlivých lékařských odborností a přispění ke komplexnímu vnímání člověka, kdy je tělo a duše neoddělitelným celkem podobně jako dvě strany jedné mince. V neposlední řadě je potřeba přiblížit funkční přístup laické veřejnosti. Například nabídnout přehled možné terapie jednotlivých diagnóz pohybového systému neinvazivní cestou nebo informovat o prevenci bolestí pohybového systému.

Přečtěte si naše výroční zprávy:

Výroční zpráva 2021 (pdf)

Výroční zpráva 2020 (pdf)

Výroční zpráva 2019 (pdf)

Výroční zpráva 2016-2018 (pdf)

Funkční přístup

Naším posláním je šířit funkční způsob myšlení ve zdravotnictví. Tento způsob myšlení pro nás znamená množství možností, kterými mohou pacienti, zdraví lidé i zdravotníci podporovat zdraví. Pomáhá nám odhalit funkční souvislosti mezi jednotlivými tělesnými strukturami. Ptáme se, jak spolu tyto struktury komunikují. A jak se nám s nimi žije? S tělem je to totiž podobné jako s autem. K čemu by nám bylo, kdyby bylo naleštěné, ale nepojízdné? Každý z nás máme jedinečné tělo, rodinu, práci, přátele, zájmy…život. Když se nám něco porouchá, chceme po zdravotnících, aby to opravili či nám pomohli to opravit. V rámci Nadačního fondu Karla Lewita prosazujeme funkční přístup, ve kterém chceme, aby opravené bylo zároveň funkční pro každý jedinečný život. Vycházíme z poznatků prof. Lewita, který celý svůj profesní život zasvětil svým pacientům, studentům a výzkumu v odvětví rehabilitace a neurologie.

Životopis (do roku 1939)

Syn MUDr. Egon a Hedviky Lewitových přišel na svět v Lublani 25.4.1916, kde jeho otec sloužil v infekční nemocnici, od konce 1. světové války pracoval v Praze. V roce 1934 Lewit vychodil gymnázium (Štěpánská ulice) v Praze, potom studoval na lékařské fakultě. Studium přerušil včasnou emigrací do Paříže (13.3.1939), kde mohl pracovat v nemocnici Bichat (chirurg. odd. Prof. Mondor).

Druhá světová válka (1939 až 1945)

Po propuknutí 2. světové války se přihlásil do zahraničního odboje, v říjnu 1939 nastoupil do Agdu do 1. pěšího pluku jako zdravotník. Zúčastnil se ústupu „bojů“ na Seině a Loiře, v červnu 1940 byl převelen do Anglie. V Anglii působil do roku 1944 a v září 1944 byl přepraven do Normandie, od října byl přítomen obléhání Dunquerque až do samého konce války.

Po druhé světové válce (1946 až 1948)

V červenci 1945 byl demobilizován a hned nastoupil na lékařskou fakultu, aby dostudoval, v červenci 1946 dosáhl doktorátu a mohl realizovat svůj sen – dostal se na neurologickou kliniku akademika Hennera. Tam se rychle profilizoval za vedení as. Černého na páteř „ploténky“ a záhy na to na neuroradiologii u prof. Jirouta. Oběma směrům, které se daly dobře skloubit, už zůstal věrný.

Po roce 1948

V roce 1956 dosáhl vědecké hodnosti kandidáta věd spisem o přesunu vzduchu při PEG. Už v roce 1948 začal experimentovat s ruční trakcí a od roku 1951 s manipulační léčbou pod vlivem chiropraktických technik. Když poznal význam těchto technik v rámci rehabilitace, rozhodl se pro jejich vyučování, a proto v roce 1960 přešel s prof. Mackem na neurologickou kliniku v Praze 10, která byla bází doškolovacího ústavu. V roce 1954 založil s doc. K. Obrdou Rehabilitační společnost a později Sekci pro Manuální medicínu (nyní Myoskeletální společnost). Od této doby soustavně vyučoval zpočátku manipulační techniky, posléze „manuální“ a konečně “myoskeletální“ medicínu, tak jak se z technického přístupu vyvíjela funkční patologie pohybové soustavy. I technika sama doznala význačných změn – od „staré“ chiropraktiky k osteopatickým a posléze neuromuskulárním technikám a technikám měkkých tkání. Při tom hrála týmová spolupráce s prof. Jandou, doc. Vélem a také s prof. Jiroutem podstatnou úlohu. Vyvinulo se to, co se ve světě nazýván Pražskou školou, a proto také kromě bývalé ČSFR prof. Lewit soustavně vyučoval v NDR, Bulharsku, Polsku a posléze v (bývalé) SSSR, i tam vyškolil instruktorské sbory. Byl nucen napsat učebnici, která byla také jeho doktorskou prací. Postupně se stala mezinárodní učebnicí, která vyšla v němčině (7 vydání), v angličtině (3 vydání), česky (4 vydání), japonské a španělské vydání (2001). V roce 1968 byl navržen lékařskou fakultou hygieny na profesuru, jmenován však byl až v roce 1990.

Po roce 1968

Po událostech v roce 1968 musel opustit kliniku a našel přechodné útočiště ve Výzkumném ústavu chorob revmatických, a tam ještě v roce 1974 uskutečnil Pražský kongres FIMM za velmi obtížných podmínek a velmi úspěšně. V roce 1976 se však rozhodl odejít jako penzista do ústranní, v železničním zdravotnictví, kde našel na tehdejší dobu přátelské pracoviště, pracoval do roku 1992. Po roce 1989 také působil několik let intenzivně v Třeboni, kde vznikalo středisko funkční terapie. V privatizovaném sanatoriu Aurora probíhaly kurzy a semináře, kromě prof.Lewita a jeho dcery Clary-Heleny sem jezdil přednášet Vojta, Véle, Brügger.

Po roce 1994

V roce 1994 se vrátil na neurologickou kliniku na Vinohradech a od roku 1996 do roku 2012 pracoval na rehabilitační klinice Univerzity Karlovy v Praze v Motole, od roku 2008 v CKP Dobřichovice. Kromě jiných kurzů, v jejichž rámci přednášel, vyškolil v roce 1991 a 2001 nový instruktorský sbor u nás i na Slovensku. Stále pokračuje také v publikační činnosti – přes 200 publikací, v poslední době zaměřené na zřetězení funkčních poruch. V létě 2012 ukončil svou ordinaci Neurologie a myoskeletální medicíny a stal se z něj dle jeho slov “profesionální důchodce”. Na podzim v roce 2013 byl přítomen při oslavě deseti let trvání Centra komplexní péče v Dobřichovicích, které se konalo na dobřichovickém zámku. Zde mu osobně poděkovala majitelka CKP Dobřichovice MUDr. Dana Jenšovská. Pan profesor přišel rád a pobavil se i u vzpomínkového panelu, který byl věnován jeho profesní kariéře a doplněn o zajímavé fotografie z osobního i profesního života. Zemřel pokojně ve čtvrtek 2. října 2014 v klidu svého domova, bylo mu 98 let.

1970

Po maturitě v r. 1970 na SVVŠ Parléřova v Praze (dnes Gymnázium Jana Keplera) nastoupila na 2-leté nástavbové studium na SZŠ Alšovo nábřeží v Praze a ukončila je odbornou maturitou v r. 1972.

1972

První zaměstnaní bylo na neurologické klinice FNKV Praha-Vinohrady na ambulanci pro vertebrogenní pacienty, kterou vedl její táta, doc. Karel Lewit (1972-1974). Když táta nuceně změnil pracoviště a přešel do Revmatologického ústavu do vzniklé ambulance na Albertově, šla CL za ním. Někdy v tu dobu ji začal brát s sebou jako asistentku na své kurzy (1974-1976). Nečekaně byla přeložena na jiné pracoviště a dala výpověď. Začala pracovat jako ošetřovatelka huculských koní na Zmrzlíku, Praha 5- Řeporyje. Táta jí pomohl dostat se na stáž hipoterapie do NDR, máma na stáž do Velké Británie. Krátce fungoval experiment léčby migrén jízdou na koni (1976-1978). Doc. MUDr. Edita Wolfová ji pozvala, aby zavedla hipoterapii v RÚ Chuchelná, Severomoravský kraj. Odešla tam s klisnami z chovu Hucal-klubu. Pracovala na neurologické rehabilitaci a odpoledne po práci dělala hipoterapii s vybranými pacienty (1978-1980).

1980

Po sňatku s doc. Jiřím Hermachem odešla do Dětské léčby Luže-Košumberk na oddělení skolióz. Zde s MUDr. Kulhavým začali rozvíjet změnu rehabilitace skolióz ve smyslu funkční rehabilitace. Dále učila s tátou na jím vedených kurzech, absolvovala kurz pana prof. Vladimíra Jandy o rehabilitaci pohybových stereotypů, lidí s MBD (lehké poškození mozku) (1980-1982). Krátce pracovala v Lázních Mšené, kde pan prim. MUDr. Tutzký zaváděl nový program na rehabilitaci vertebrogenních pacientů a CL na tuto práci vyučovala kolegyně.

1983

V prosinci 1983 opustila ČSSR. Po několikaměsících ve Francii dostala nabídku práce na neurologické klinice Univerzitní nemocnice v Innsbrucku, kam odjela. Jejím nadřízeným byl tátův žák, Dr. Berger, který ji znal už z Prahy. Zde pracovala, vyučovala na škole pro fyzioterapeuty, učila kolegy a učila se (kurz Bobathovy metody pro dospělé, kurzy Aplikované kinesiologie atd.(1984-1988).

1988

V roce 1988 si otevřela vlastní praxi a začala také samostatně učit kurzy, které vyrůstaly z toho, co se naučila od Lewita-Jandy-Véleho a dále rozvíjela vlastní klinickou zkušeností a inspirovala se u Feldenkraise, Affolter, Perfetti, Čumpelíka, Aplikovanou kinesiologií atd.

1991

V roce 1991 se přestěhovala k hranicím ČSR do Gműndu a kromě své praxe začala vyučovat v ČR. Zpočátku organizovala její kurzy přímo UNIFY (Unie fyzioterapeutů). 1991-1995 měla malou ambulanci pro děti (0-5 let) ve Zwettlu, vyučovala též na Akademie fűr Physiotherapie v Hornu.

Od r. 2001

Vyučovala na Hájence.

Nyní

Učí v ČR. Učí nové učitele. Cyklus kurzů má již 4 části: Forma-Funkce-Facilitace, Pohyb stabilita, Vnitřní prostory a dech, TAPE.

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace